“Pekelné plameny na všechny, kdo mi to poradili!” zařval baron Bethel Henry Strousberg a vztekle před sebe mrštil kamenem, který si do té chvíle prohlížel. Kámen rudy narazil do stěny kovového vozíku a roztříštil se na spršku malých kousíčků, které se rozprskly mezi všechny, kdo stáli kolem. Baronovi vlétly úlomky do cylindru, který držel v druhé ruce spolu s ebenovou holí s rukojetí ve tvaru lví hlavy s bujnou hřívou. Další kamínky odskočily od temene baronovy hlavy s ustupující hřívou. Baron prásknul svým mohutným knírem a cylindrem do stehna. (Do stehna jen cylindrem.) “Všichni mi říkali, že zbirožská ruda je dobrá. Říkali, že zbirožské hutě jsou skvělé a že se to tu stane ideální základnou pro rozvoj mého podnikání. A vy mi teď, když jsem sem nacpal statisíce zlatých… teď mi říkáte, že zdejší rudu neumíte zpracovávat!?” Rty se mu rozvlnily. “Pff, pff, pff! Fosfor! Zatraceně!” Vyplivnul další úlomek rudy, který mu vlétl do úst. “To si nikdo nevšiml dřív, že je to tu prorostlé fosforem!?” Píše se rok 1873 a velevážený baron na Zbirožsko pozval skupinu bankéřů, které chce přesvědčit o tom, že jeho podnikání má zdravé jádro a že si zaslouží další půjčku. Králi železnic po rozhovoru s jeho nešťastnými hutními mistry došlo, že má problém. Jeho plán, že ze Zbiroha udělá průmyslovou základnu pro své železniční projekty, kterými protká postupně celou Evropu, se rozpadá. Až pozvaní bankéři zjistí, že Strousberg není neomylný, zastaví financování všeho, co baron naplánoval a možná i toho, co už dělá. Baron se rozhodl, že to nedopustí a řekl si, že sehraje divadlo o své podnikatelské genialitě. Do Zbiroha přiveze vlak té nejkvalitnější švédské železné rudy a bude ji vydávat za zbirožskou. Pád jeho podnikání to sice oddálí, ale nezastaví. Za dva roky všechno praskne a bude z toho malér, který postihne tisíce dělníků. Bude potřeba dobře zmapovat, co všechno bylo jen na oko. Svou roli v tom může sehrát novinář Jakub Arbes. Jestliže mu pomůžeš.