V době, do které se přeneseme, je Jan Amos stejně rozpustilý kluk, jako všichni ostatní kluci. Je mu deset let a jeho spolužáci a učitel v Uherském Brodě ho znají pod jménem jeho otce: Segéš. Dnes známé jméno Komenský si dá sám až mnohem později. Dnešní maturanti se šprtají z paměti, že je to „největší spisovatel pobělohorské emigrace a poslední biskup jednoty bratrské… narodil se v roce 1592 a o označení jeho rodiště se přou tři moravské obce Nivnice, Uherský Brod a Komňa...“ Jenže tuhle poctu by si Jan Amos vůbec nepřál. Bezduché vtloukání nesrozumitelných textů a pouček do paměti, učení se věcí, u kterých žák nechápe, k čemu slouží, a podobné věci, mu byly protivné už jako dítěti. Jako dospělý učenec věnoval nejeden svůj text vysvětlování, že škola má být pro žáky radostí, aby se učili z vlastní vůle a rádi. Pro naši misi však není důležité, jak by vnímal Jan Amos dnešní školu, ale naopak, jak se měl v té svojí. Nedaří se mu totiž dobře. Jeho učitel nesnáší jeho zvídavé dotazy a snahu ovlivňovat, čím by se měla výuka zaobírat, a začíná být na Jana Amose alergický stejně jako na vosí píchnutí – když ho vidí, červená a těžce dýchá a hned sahá po prutu, kterým bije své žáky, aby se nadšeněji učili. Musíme Janu Amosovi pomoct, protože pro budoucnost lidstva je potřeba, aby jej neopustila zvídavost a 17. století mělo myslitele, který se pak stane součástí maturitních témat.