Příběh se začíná odehrávat v roce 1885, kdy se hrabě Arnošt Emanuel Silva-Tarouca žení s komtesou Marií Antonií Nostitz-Rieneckovou a přichází do Průhonic. Od té doby se začíná psát zlatá éra průhonického zámeckého areálu. Hrabě s nadšením začíná upravovat a rozšiřovat park i zámek. Louky, skalky, suché stráně, lesy, rybníky a potoky mu poskytují mimořádné podmínky pro jeho umělecký záměr a pěstování mnoha cizokrajných rostlin. Ze zanedbaného parku se postupně stává vrcholní dílo, které je posledním svobodným uměleckým krajinářským dílem na světě.