Boj o rozhlas

Rok 1968 | Praha, Vinohrady | délka 7 km | 8 zastavení | trvání 2h

Trasa vede z Vinohradské ulice k Národnímu muzeu a pak přes Bělehradskou ulici a Riegrovy sady k budově Ústavu pro studium totalitních režimů. Následuje delší přechod na Olšanské hřbitovy k hrobu Jana Palacha a pak bunkru na Bezovce. Cesta končí na Žižkově v ulici Jeseniova. Nejde tedy o okruh a doporučujeme využít v delších úsecích MHD.


Servisní technik Československého rozhlasu jde do práce a netuší, že na rozhlas zaútočí vojáci.

Příběh nás zavede do roku 1968, který se nesmazatelně zapsal do naší historie. Všemu předcházelo tzv. Pražské jaro. Období, které svým poetickým názvem odkazuje na tendence, které měly vést k uvolňování přísné a represivní atmosféry, která byla řízena ze Sovětského svazu. Své růžky vystrkoval režim, který usiloval o více demokracie. O probuzení ze špatného snu. O novou naději. Tak, jak se po zimě začíná vše v přírodě probouzet a kvést do nového života, i v politické rovině zde byla snaha o nový život, svobodnější, volnější. Dokonce se ruší cenzura - kontrola a omezování informací, které se objevují v hromadných sdělovacích prostředcích. Všechny tyto konkrétní projevy však dělaly vrásky soudruhům v Sovětském svazu, kteří jasně viděli, že ztrácí moc nad děním v Československu. V ostatních státech socialistického tábora měli komunisté vše pod kontrolou, ale u nás se jim to začalo hroutit. A tak bylo třeba zasáhnout. A tak v srpnu 1968 proběhla invaze vojsk pěti států Varšavské smlouvy pod vedením Sovětského svazu, která v noci z 20. na 21. překročila hranice tehdejšího Československa. Vpád vojsk ukončil pokus vybudovat v zemi „socialismus s lidskou tváří” a na další dvě desetiletí ovlivnil zdejší život.

Trasa se součásti skupiny Cesty za svobodou a vznikla díky spolupráci s projektem O2 Svoboda není samozřejmost. 

Svoboda není samozřejmost - logo