Ten Mozart je ale kvítko! A jeho kamarádka z dětství, operní pěvkyně Josefina Dušková, s ním má hromadu starostí. Mozart žije ve Vídni a tam se trápí, protože jeho genialitu zdejší šlechta nedoceňuje. On je přece nejlepší! On má být dvorním skladatelem císaře! Jenomže u dvora ho tolik neberou. A proto Mozarta Josefina pozvala do Prahy, kde Wolfiho obdivují úplně všichni. Mozart je štěstím bez sebe, když zjistí, že i obyčejní lidé si na ulicích prozpěvují jeho árie z opery Figarova svatba. A Mozart bydlí u Josefiny na Bertramce a je tu tak spokojený, že by se nejraději jen tak povaloval a nic neřešil. Je nad slunce jasné, že jeho nová opera Don Giovanni bude obrovský trhák! Pokud ovšem... Mozart stihne napsat předehru. Po pravdě řečeno, měl na tu operu rok placeného času. A datum premiéry odložil už třikrát! Po čtvrté mu to už neprojde... Když byl malý, nutil ho otec celé dny hrát na klavír, aby ho mohl ukazovat bohatým lidem jako cvičenou opičku. Malý Wolfi hrál brilantně i se zavázanýma očima, anebo pozadu... Zdálo se, že jeho hudební nadání je učiněný zázrak od Boha. Jenomže Wolfi si za celé dětství vůbec nestihl hrát, a tak to v dospělosti pořád dohání. Jak zjišťuje Josefina i další hudebníci, Mozart se chová jako veliké dítě, totálně posedlé hudbou. Jakoby se mu ty tisíce geniálních melodií v hlavě jen samy objevovaly a on je jenom vytahoval jako kouzelník králíky z klobouku.