Tři roky po skončení druhé světové války převzali moc v Československu komunisté. Ti pak rozjeli zatýkání a pronásledování všech těch, kdo s nimi v čemkoliv nesouhlasili. Lidé, kteří za druhé světové války sloužili v jiné než sovětské rudé armádě, byli předem podezřelí a byli sledováni, zda neudržují kontakty se „západem”. Velmi záhy byly téměř neprodyšně uzavřeny hranice, aby lidé, nespokojení s vývojem, nemohli z Československa odejít. Postupně vzniklo přísně střežené hraniční pásmo, kterému se začalo říkat železná opona – podle kovové stěny, která se spouštěla v divadle v případě požáru, aby se zachránilo buď jeviště, nebo hlediště, podle toho, kde požár vznikl. Komunisté totiž potřebovali svůj prostor naprosto kontrolovat, a tak jim nebylo proti mysli natahat kolem hranic ostnaté dráty a střílet do zad ty, kdo se rozhodli zátarasy překonat a ze země odejít. Jedním z těch, kdo odmítal dál snášet šikanu komunisty vedených úřadů, byl i ašský zubař Jaroslav Švec. Našel strojvůdce Jaroslava Konvalinku a společně s výpravčím Karlem Truksou naplánovali do té doby nepoužitý způsob, jak utéct z rozmáhající se nesvobody do Německa – únos vlaku jedoucího do Aše do blízkosti německého města Selb. Zmínění pánové si totiž uvědomili, že výhybka na trať do Německa je stále funkční a že plně rozjetý vlak plný lidí nebude možné zastavit. Jenže od nápadu ke skutečnému úniku je hodně dlouhá a nebezpečná cesta plná riskantních rozhodnutí. Bude potřeba tvojí pomoci, aby to vyšlo.