Švédové na tahu

Rok 1645 | Brno | délka 4 km | 7 zastavení | trvání 2h

Po stopách švédského obléhání Brna, přes hradby, obrannou věž až na samotný hrad Špilberk.


Pomoz obráncům Brna, v čele s R. de Souchesem, proti švédské přesile.

To-to tě musí uvést do děje: Píše se rok 1645. Už dvacet sedm let se po střední Evropě prohánějí pestrobarevné vojenské prapory následovány armádami vojáků, kteří mluví snad všemi evropskými jazyky. My tušíme, že mezi nimi přebíhá Timor Temnonoš a našeptává, aby zapomněli na vše, co je v nich dobré. Bojuje se jako vždycky o vliv a moc na kontinentě a jako už tolikrát v lidských dějinách se to maskuje tím, že se bojuje za náboženskou svobodu nebo proti novým vyznáním (podle toho, v jaké partě stojíte). Vlastně nejde o jednu válku, ale o celou koncertní šňůru, v níž postupně vystupují různé kapely. To, co se teď v české kotlině děje, se bude později v učebnicích označovat jako Švédsko-francouzská válka. Švédové jsou ve válce už deset let. Švédské oddíly se probíjí českými zeměmi jako kombajn obilím a právě dorazily až k Brnu. Věří, že za dva tři dny město přemelou na prach a budou pokračovat do Vídně, kde válku ukončí vítězstvím svých barev. Jenže se pletou. Brňané si zvolili nového vojenského velitele Brna, kterým se stal Jean Louis Raduit de Souches. Zná Švédy jako své rukavice, protože na jejich straně nějaký čas bojoval, než jej vyprovodili pro neuposlechnutí nějakého namyšlence. De Souches musí být úplný šílenec, protože ví, že stojí proti skvělému válečníkovi Lennartovi Torstensonovi, že na Brno táhne armáda čítající 28 000 mužů a že sám má na obranu Brna pouze 1475 Brňanů, z nichž jen hrstka prošla vojenským výcvikem. Ale jde do toho a slíbil, že Brno ubrání.